Versailleský mírový systém a jeho důsledky
„To není dohoda. Je to příměří, uzavřené na dvacet let."Ferdinand Foch, polní maršál Francie
Zástupci vítězných států Dohody se sjeli do Paříže k jednáním, jež měla v budoucnu vyloučit opakování vražedného konfliktu. Kroky, které v tomto směru podnikli, byly však zcela neuvážené. S každou z bývalých Ústředních mocností byla uzavřena samostatná smlouva (to, co obvykle nazýváme versailleskou mírovou smlouvou, je ve skutečnosti dokument, uzavřený jenom s Německem). Přestože na jednáních byli přítomní zástupci celé plejády vítězných států, rozhodovaly o jejich průběhu a výsledku pouze tři mocnosti - Francie, Velká Británia a USA. Stoupenci nového SSSR a carského Ruska spolu tehdy ještě bojovali v krvavé občanské válce a jednání se neúčastnili. Chyběli u nich rovněž zástupci poražených Ústředních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Osmanská říše). Ti byli pouze vyzváni, aby podepsali konečnou verzi dokumentů, do průběhu jednání však zasahovat nemohli. Neúčást výše zmíněných států představovala první slabinu Versailleské mírové dohody. Versaillský mírový systém zásadně změnil politickou mapu Evropy. Rakousko-Uhersko se rozpadlo: Rakousko a Maďarsko se staly samostatnými státy. Vznikly rovněž dva nové státy - Československo a Jugoslávie. K Rumunsku bylo připojeno Sedmihradsko (východní část Uherska) a část severního Bulharska. Pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) získaly nezávislost. Podobně znovu vzniklo i Polsko, jež kromě někdejšího Ruskem zabraného území nyní zahrnovalo i skoro celé Západní Prusko a Poznaňsko, odstoupené Německem. Francie získala zpět Alsasko a Lotrinsko, ovládnuté Německem po prusko-francouzské válce z let 1870-1871. Část Šlesvicka na severu Německa získalo také Dánsko. V konečném výčtu se Německo muselo vzdát 13% svého předválečného území. Krom toho se muselo vzdát ve prospěch Spojenců veškerých kolonií (Palau, Kamerun, Namíbie, Tanzánie, Rwanda, Burundi, Togo atd.) Německé ozbrojené síly byly redukovány na pouhý zlomek někdejšího počtu. K dalšímu vystupňování odporu vůči versailleské smlouvě vedla skutečnost, že Německo muselo přijmout klauzuli, hovořící o jeho výlučné vině na rozpoutání války, a splácet obrovské reparace za způsobené válečné škody. Přestože Velká Británie s Francií zůstaly jasně nejsilnějšími evropskými mocnostmi, byly válkou značně vyčerpány. Tato skutečnost, jim znemožňovala sehrávat vedoucí roli v procesu dalšího uspořádání světa. Rozhořčení z Versailleského mírového systému využil Adolf Hitler, jenž se roku 1919 připojil k tehdy zcela bezvýznamné, o to však radikálnější politické straně, z níž se později vyvinula Nacionálně socialistická německá dělnická strana - NSDAP.
Versailleské jednání